Nová Ves u Chýnova 87
391 55 Chýnov
Po:7:30-9:30, 13:00-17:00
St:7:30-9:30, 13:00-16:00
Úterý, Čtvrtek, Pátek:7:30-9:30
Webové stránky se upravují...
Předpokládá se, že většina vsí v okolí Chýnova vznikla ve 13. a 14. století. Ve 14. století existovaly nedaleko od sebe dvě vsi: Borovice (nebo též Borovnice) a Bor (jinak Nová Ves či Malá Ves ).
Ves Borovice stála v dnešním lese Bory u potoka. Poprvé je zmiňována po roce 1335, kdy se zde převrhl vůz s „valdenskými“ příslušníky náboženské sekty, jejíž členové k nám prchali před církevním pronásledováním hlavně z německých zemí. Roku 1379 je zde doloženo 12 hospodářů včetně pastýře a mlynáře.
Ves Borovice z jakéhosi důvodu koncem 14. stol. zpustla a kolem roku 1390 ji opustilo 11 usedlíků. Její čtyři lány byly připojeny k Chýnovu. Zůstal jen Mackův mlýn, dnes již také zcela zaniklý.
Ves Bor čili Nová Ves (Noua wess)je poprvé zmiňována roku 1379 v berním rejstříku chýnovského panství. Dodnes tradovaná pověst, že ves stála původně v lese Bory a po zničujícím požáru byla znovu postavena na dnešním místě, není nijak historicky doložitelná. Ovšem pozdější název obce - Nová Ves nasvědčuje, že mohlo dojít k obnově po nějaké živelné pohromě, případně byla ves dosídlena a tím i „obnovena“ lidmi ze zaniklé Borovice.
Další název obce - Malá Ves - je celkem paradoxní, neboť počtem usedlíků i výměrou polností to byla (hned po Chýnově, již tehdy označovaném jako město) největší ves na panství. Každý ze zdejších 31 hospodářů obdělával půdu od čtvrt do jednoho a půl lánu (ves měla celkem 22 lánů - 300 ha zemědělské půdy). Rychtář Domyn měl 1 a půl svobodného lánu a dalšího půl lánu za službu. Krom toho provozoval svobodnou krčmu. Do roku 1623 větší část z původních usedlostí zanikla. Zbylo jen 13 selských stavení.
Malá Ves byla založena na půdorysu podkovy. Rozlehlá trávná náves, sloužící kdysi jako pastviště pro domácí drůbež, byla postupně (od 18. stol.) zaplňována zástavbou menších domků.
Po třicetileté válce počet usedlostí klesl na 14, z toho 7 gruntů bylo pustých a 5 nově osazených. Roku 1651 zde žilo 55 osob starších 10-ti let, z toho 25 katolíků a 30 nekatolíků. Jeden z usedlíků byl svobodník.
Podle kronikáře Jana Vavřince počet domů i obyvatel rostl poměrně rychle: v roce 1763 - 21 domů a 201 obyvatel, v roce 1848 - 37 domů a 369 obyvatel, v roce 1880 - 42 domů a 480 obyvatel a v roce 1930 -69 domů a 313 obyvatel.
V minulosti obec postihly dva velké požáry. První vypukl v roce 1798 v obecní kovárně (neopatrností obecního kováře) a zachvátil domy č. 7, 6, 5, 4, a 3. Druhý pak v roce 1880 v č. 19 u Václava Janů a zničil domy č. 18, 17, 15 a 22. Na stavbu nových domů byl pak použit pískovec z lomu ve Stráních, který byl otevřen roku 1860.
V roce 1875 byl nákladem Josefa Strnada a jeho manželky Anny postaven kostelík zasvěcený sv. Anně. Každý rok zde pak v den sv. Anny byla sloužena mše a tato tradice se udržuje dodnes.
Nová Ves byla po celou svou historii součástí chýnovského panství. Ve středověku zde sídlil rychtář, ale v polovině 17. stol. náležela obec spolu s dalšími pěti vesnicemi pod rychtu lažanskou.
V roce 1911 byl v obci zásluhou starosty Matěje Hrstky č. 18 a některých pokrokových občanů založen Sbor dobrovolných hasičů. Sbor měl při svém vzniku 19 členů. Velitelem byl zvolen Vojtěch Krch, starostou Jan Prokop a strojníkem František Sumerauer. V roce 1912 byla postavena hasičská zbrojnice.
Roku 1922 byl založen Spořitelní a záložní spolek "Kampelička", jehož starostou se stal Josef Vavřinec a pokladníkem Josef Přívozník. Zakládajících členů bylo 33. V roce 1936 byl starostou Kampeličky Janem Hladíkem a pokladníkem Josefem Přívozníkem podán návrh na vybudování vlastní budovy. Byl vybrán pozemek uprostřed obce a stavba byla zadána staviteli Benešovi z Chýnova.
Po vyhlášení mobilizace 21. září 1938 narukovalo z obce 25 mužů, kteří se však po podepsání Mnichovské dohody vrátili zpět domů.
V roce 1946 byl do obce zaveden telefon a začala jednání o výstavbě skupinového vodovodu Nová Ves a Turovec. Tato pak začala až v roce 1957-58 a dokončena o rok později 1959. V roce 1974 byla na obecním pozemku postavena Mateřská škola, která funguje dodnes. V letech 1985-87 byl svépomocí občanů postaven kulturní dům, do kterého se přestěhovala i kancelář tehdejšího národního výboru.
K 1. 1. 1994 došlo k rozdělení obcí Nová Ves a Turovec.
Jestliže Nová Ves v něčem skutečně vynikala, pak to byl poměr počtu rolníků k počtu chalupníků (domkářů). Na přelomu 19. a 20. století to bylo 23 : 21. Později sice převládli domkáři, ale faktem zůstává, že takto vysoký počet selských usedlostí nebyl obvyklý ani v mnohem větších vesnicích. Nová Ves je tak ojedinělým případem nejen v rámci Táborska.
Důvodem tohoto počtu snad byla skutečnost, že většina vrchnostenské půdy se nacházela v bezprostředním okolí Chýnova, Dobronic a Dolních Hořic, kde byly panské dvory. Nová Ves ležela v rámci panství poněkud stranou, většina polností tak zůstavala v držení místních usedlíků.
Když se v letech 1886 - 1887 vyměřovala železniční trať z Tábora do Jihlavy, měla vést její trasa kolem Nové Vsi, kde by byla i zastávka. Zdejší sedláci však nechtěli ani slyšet o tom, že by se jejich pole měla stát "obětí" technického pokroku a byli zásadně proti. Železnice musela být nakonec vedena jinudy.
Nová Ves a Turovec leží na přibližně 8 km2 velkém ložisku tzv. permského pískovce. Podobná hornina se nikde poblíž nenachází. Většina starších stavení i sakrálních pomátek v okolí (např. část chýnovského kostela) je postavena právě z tohoto materiálu. V 19. a 20. století zde fungovaly nejméně 4 lomy. Koncem 19. století byly v okolí Chýnova zjištěny omezené zásoby uhlí. Velkostatek nechal provádět průzkumné vrty hlavně v sousedství Nové Vsi. Stalo se tak v letech 1874, 1886 a 1903. Vrtalo se i koncem 60. let 20. století v lese Stráních, ale mezi lidmi se dodnes šušká, že předmětem zájmu prospektorů tentokrát nebylo uhlí, ale uran.